Pan Vladimír Verner, zakladatel výroby kotlů značky VERNER, www.kotle-verner.cz

Jako člověk, který zasvětil svůj život využití biomasy pro energetické účely, vítám jakoukoliv příležitost přispět k rozšíření sortimentu paliv z biomasy v nových konstrukcích kotlů i ve stávajících.

Když se vrátím do historie, první realizace, na které jsem se podílel, byla před cca 45 lety přestavba sušárny BS6 z topného oleje na lesní štěpku. Velká změna pro skot bylo krásně voňavé a mnohem levnější krmivo.

Následovalo využití pilin pro vytápění zemědělských objektů v kotlích Klemza v době, kdy se piliny vyvážely na skládku. Piliny nahrazovaly uhlí a topný olej v době, když se ještě "na ekologii nehledělo". Vždyť i na stokoruně byl obraz mohutných kouřících komínů, jako výraz pokroku.

Po roce 1989 byly kotle VERNER na polena, první, které získaly certifikát od zkušebny Brno. Do té doby patřilo dřevo k zastaralým palivům bez budoucnosti a pouze se doplňovalo do uhlí. Pak již následovala řada výrobků pod značkou VERNER a byly zaměřeny vždy pro nová paliva, jako alternativní pelety, energetické obilí, plevy apod. Dále to bylo nové pojetí výrobků, například teplovodní krb, jako hlavní zdroj vytápění rodinných domů – interiérové kotle. Nápad vytápět rodinný dům kamny se zdál jako nějaký žert, nyní to je běžné.

Proto jsem nyní uvítal možnost testovat paliva pro společnost EMTB Trade s.r.o., která se zaměřila na budování obchodní sítě prodávající palivo z biomasy (slunečnicové pelety a slunečnicové brikety). Vítám tuto spolupráci a chci se podílet hlavně na posouzení jakéhokoliv paliva z hlediska uživatele tedy kupujícího. Z praxe vím, že mnohokrát k posouzení paliva nestačí pouze protokol z akreditované zkušebny.

Společnost VERNER se vždy zabývala výhradně vývojem a výrobou kotlů na spalování biomasy. Na začátku byly pyrolytické kotle na spalování polen a dřevěných briket. Tyto kotle nejen vyvážela do celé Evropy, ale také vyráběla pro firmy pod jejich označením, jako OLYMP do Rakouska, Wolf do Německa, TELUS do Švédska. Dlouhodobě spolupracovala s firmou KÖB z Rakouska. Dále hlavně do skandinávských zemí dodávala pod svým jménem krbová kamna s teplovodním výměníkem. Dále kotle na spalování obilí a kukuřice hlavně na tuzemský trh, pak do Francie na obilí a USA na kukuřici. Licenční výroba byla zavedena v Litvě, Ukrajině a Slovensku. Do dnešní doby bylo celkově vyrobeno cca 70 000 kotlů všech typů.